Orchideje mají proti jiným rostlinám řadu biologických zvláštností. Sám začátek jejich ontogenetického vývoje (ontogeneze: vývoj organismu, orgánu, pletiva či buňky od vzniku až do zániku)je specifický.Semena nemají zásobní látky uložené v endospermu (endosperm: pletivo, které vyživuje embryo v semenu) a až na malé vyjímky nejsou životaschopná bez symbiotických hub. Orchideje mohou velmi úsporně využívat živin a vody. Jako kvetoucí rostliny mají velmi komplikovaný a zajímavý vztah k opylovačům , jimž je přizpůsobena také mortologická (tvar a jeho vývoj) stavba květu i mechanismus opylení. A konečně mají orchideje neobyčejné genetické vlastnosti.
Květy
Orchidaceae mají květy složeny z 5 trojčlených kruhů. Jejich stavba je však velmi modifikovaná (Geneticky modifikovaný organismus jeho dědičný materiál byl změněn genetickou modifikací, tj. cílenou změnou části dědičné informace.) a málo se podobá stavbě květu ostatních příslušníků řádu. Květy jsou zygomorfní (zygomorfické květy – souměrné květy) souměrné podle roviny, jíž se dá květ rozdělit na pravou a levou polovinu.
Ve vnějším kruhu jsou 3 lístky, které zprvu tvoří ochranu celého celého květu, obsahují chlorofyl a teprve při rozvití se vybarvují. V běžné orchideářské literatuře a v praxi je pro tento kruh používán termín sepaly, pro lístky vnitřního okruhu petaly, pro všechny dohromady pak označení tepaly. Toto označení okvětních lístků je nesprávné, protože je vyhrazeno pro okvětní lístky dvouděložných, u nichž jsou mortologicky rozlišeny. Přesto pro srozumitelnost a ulehčení popisu květu výrazy sepaly a petaly používáme.
Ve vnitřním kruhu jsou také 3 lístky. Dva z nich tvoří pár. Jsou protilehlé, shodné barvou, velikostí i tvarem a nazývají se petaly.Třetí lístek je nápadně rozšířen a je tvarově a ve většině případů i barevně odlišen. Kontrastuje s ostatními lístky obou kruhů, které mu tvoří jakési barevné pozadí. Nazývá se pysk- labellum a slouží jako lákadlo a přistávací plocha pro opylovače. Pysk může být přetvořen i v útvar velmi komplikovaný. U střevičníku je dutý, podobný pantoflíčku.
Zbývající tři kruhy mají orchideje dalekosáhle změněny. Dva z nich náleží samčím pohlavním orgánům. U všech orchidejí došlo k redukci většiny členů těchto dvou kruhů.
Poslední kruh tvoří čnělky a blizny.
Semeník orchidejí je vždy spodní. Tvoří jej tři plodolisty. Je buď tříhranný nebo šestihranný.Postup tvorby plodu a semen je u orchidejí specifický. V době květu nejsou vajíčka na placentě vytvořena. Místo nich se tvoří hladké listy, z nichž vyrůstají tenká vlákna. Po opylení prorostou pylové láčky do prostoru semeníku a na čas zastaví další růst. Pak se oogenezí vytvoří na konci vláken vajíčka. Nato pokračuje růst pylových láček, které dorostou k vajíčkům a běžným způsobem dojde k jejich oplodnění. Od opylení do oplodnění vajíček v semeníku uplyne různě dlouhá doba bývá to 8-280 dnů.Tento děj neprobýhá plynule, neboť růst pylových láček se v semeníku zastavujea pokračuje až po vytvoření vajíček. V délce doby opylení a oplodnění není žádná zákonitost. Jen pro příklad- u rodu Paphiopedilum je tato doba 2-22týdnů, u rodu Cattleya 6-8 týdnů, u rodu Dendrobium a Phaius 8-10týdnů, u rodu Cymbidium4-6 týdnů, u rodu Vanda 22-40 týdnů . Semena orchidejí nemají , až na vyjímky, endosperm. Jsou to holá embrya, uložená v řídkém osemení z placentárních vláken. Semena mívají žlutou, žlutohnědou až šedohnědou barvu. Jsou velice drobná, v jediném semeníku jich může být přes 5 mililonů.
Opylování
Opylování orchideje uskutečňuje v převážné míře hmyz. Podle Dodsona(1966) opyluje orchideje z 80%hmyz,z 3%kolibříci, z15%jiní činitelé a 2% orchidejí jsou autogamní.Největší podíl mezi opylovači má blanokřídlý hmyz 50%,18% tvoří motýli a 12 % dvojkřídlí. Vazba orchidejí na hmyz je velmi složitá a podivuhodná. Květy orchidejí lákají hmyz barvou a vůní. Zbarvení květu je přizpůsobeno vidění hmyzu. Je známo, hmyz má vidění posunuto ke kratším vlnovým délkám, a proto nevnímá dobře červené barvy z oblasti dlouhovlnného spektra. Z tohoto důvodu je u orchidejí vzácná pravá červená barva. Nejjednodušší postup opylování je následující. Opylovač přilákán vůní velké dálky a naveden ke květu barvou usedá na labellum a vniká k bázi květu za nektarem. Přitom hřbetní částí tlačí na antheru, kryjící brylky. Když se vrací zpět, zachytí svými chloupky viscidium, které se mu přilepí na záda, spolu s ním vytáhne pollinarium(brilky) a odtrhne antheru (prašník) Protože caudicula je pružná, lpí pollinarium a těle opylovače. Obvykle druhého dne tento útvar vyschne a stává se křehkým. Pak je snadno odlučitelný a při návštěvě dalšího květu se brylka po přilepení na bliznu ulamuje a dojde k opylení. Květy střevičníku lákají hmyz chloupky bohatými na výživné látky. Opylovač vnikne do pantoflíčku a chce-li ven, může lézt jen po zadní stěně, která jediná je zdrsněná. Ostatní stěny jsou zcela hladké. Opylovač se při opuštění labella dostává do trubicovitě zkrouceného okraje a ten vede tak, že se dotkne mazlavé brylky a blizny.
Při lákání opylovačů se uplatňují zcela odlišné principy – od poskytování nektaru, přes omamné látky až po mystifikaci. Jednotícím prvkem je vždy stejný výsledek. Opylovač odnáší na svém těle veškerý vytvořený pyl a všechen jej zase předává na bliznu jiného květu. Podstata této ekologické adaptace tkví v biologii orchidejí. Generativnímu množení těchto rostlin příroda navršila hodně překážek. Orchideje ke klíčení a dalšímu růstu potřebují specifické podmínky-vhodný substrát na vhodném místě a kontakt s houbou, s níž žijí v mykotrofním vztahu. Tyto podmínky se splní jen u malého procenta semen.
Nejsložitější adaptaci květů k opylovačům nacházíme, podobně jako u terestrických orchidejí mírného pásma–tořičů(Ophrys), u tropických druhů rodu Trichocerus. Jejich květ má labelum vyklenuté, ochlupené a barevně nápadné. Tvarem připomíná tělo samiček některých blanokřídlých–hlavně včel. Tyto květy dokonce vylučují vůni podobnou sexuálnímu atraktans produkovanému samičkami k lákání samců. Přítomnost květů registruje opylovač z velké dálky čichem, k dosednutí na labellum se orientuje zrakem a vhodnou polohu zaujme podle směru chloupků na labellu, který vnímá svým hmatem. Opylovač je květem tořiče dokonale obelstěn, snaží se vykonávat kopulační pohyby a přitom si na tělo přilepí brylky, nebo ty, které odnesl z jiného květu, přilepí na bliznu květu právě navštíveného. Opylovač tedy odnáší na svém těle veškerý vytvořený pyl a všechen jej zase předává na bliznu jiného květu.
Vytvoření semeníku končí vývoj orchidejí. Semeneníky přetrvávají na rostlinách různě dlouhou dobu, kterou by pěstitelé měli znát, aby zabránili samovolnému vysemenění.
Fotky k článku Zpět
