Texty

Paphiopedilum – překlad z latiny Venušin střevíc

Pěstování Paphiopedil
Kupujte pouze nejlepší a nejzdravější rostliny, jaké můžete. Vyčerpaná nebo pomalu rostoucí paphiopedila patří mezi orchideje jejíž záchrana je nejobtížnější. Z toho vyplývá, že zdravé jsou prvním krokem k dobré kultuře.

Světlo
Požadavky paphiopedil mohou být plně uspokojeny na okenním parapetu, kam svítí plné slunce od rána do 10hod. Potom stačí již střední intenzita světla, nižší než jakou vyžadují cattleye. Intenzita světla je vždy závislá i na teplotě , během vysokých poledních a odpoledních teplot může plné sluneční záření zvýšit příliš teplotu listů a způsobit jejich poškození (popálení) Je proto vhodné volit spíše okna s dopoledním sluncem.

Teplota
Podle teplotních požadavků je možno paphiopedila rozdělit na dvě skupiny: na tzv. teplé (většina z nich má pestré listy, ale neplatí to bez vyjímky) , kterým vyhovují noční teploty 18-20°C a na tzv. chladné (až na malé vyjímky s čistě zelenými listy), které vyžadují noční teploty 10-13°C .Denní teploty nemají v žádném případě překračovat 24-27°C .Krátkodobé překročení těchto hodnot sice rostliny nezničí, ale nepříznivě ovlivní jejich růst.

Vlhkost vzduchu a zalévání
Paphiopedila rostou pomalu, nemají zásobní orgány(pahlízy) a také jejich listy jsou poměrně tenké. Mají proto omezenou možnost uchovávat zásobu vody, a proto potřebná dost vysoká relativní vlhkost vzduchu (50-60%) , aby se omezily ztráty vody při transpiraci. Vodu dodává rostlinám zalévání a mlžením, ale je třeba dbát, aby substrát nezůstával trvale mokrý a aby se v listových růžicích nezdržovala delší dobu voda, která může podporovat bakteriální a houbové choroby. Zálivka má být proto tak častá, aby udržela substrát vlhký, ale ne mokrý a mlžením je vhodnější provádět do okolí rostlin a ne přímo na ně. Vlhkost vzduchu se může zvyšovat komerčními zvlhčovači nebo umístěním rostlin nad mělké mísy z vodou. O potřebě zálivky rozhoduje také použitý substrát a typ květináče , a proto nelze dát přesný návod. Čím je substrát poréznější, tím rychleji vysychá. Keramické květináče jsou poréznější, „dýchají“ a vysychají proto rychleji než plastikové.

Substráty, nádoby a přesazování
Z nádob, které lze používat pro paph. jsou nejčastější hliněné nebo plastikové květináče.Hlavní rozdíl mezi nimi je v rychlosti vysychání a podle toho musí pěstitel přizpůsobit frekvenci zálivky. Prostředí, ve kterém rostou paphiopedila v přírodě, je v podstatě humus. Proto také substrát používaný v kultuře nesmí být příliš kompaktní a musí dovolovat přístup vzduchu mezi jeho částicemi. Přesazujeme paph. jen v době růstu. Vhodné je stadium, kdy na bázi starého výhonu vyráží nový, aby bylo zajištěno pokračování dalšího vegetačního cyklu s minimálním přerušením. Paphiopedila mají malý počet citlivých kořenů a je třeba je mimořádně opatrně vyjímat z květináčů při přesazování. Každý živý kořen je pokryt vlasovou strukturou , která je sběračem vody. Nemějte obavy, když rostliny neprojeví několik týdnů po přesazení známky růstu. Do jisté míry je to normální, ale závisí to také na opatrnosti při přesazování.

Hnojení
Pamatujte, že kořeny paphhiopedil jsou velmi citlivé na nadbytek solí v substrátu. Předejděte tomu dobrým propláchnutím mezi jednotlivými dávkami hnojiva hromadění solí, které by mohlo poškodit špičky kořenů. Během období nízkých teplot a krátkých dnů omezte podstatně hnojení.
Zpravodaj 1986

Převážně terestický rod z tropických a subtropických oblastí Asie, roste od přímořských poloh až do výše kolem 2000metrů. Kde se vyskytuje asi v počtu 50druhů. Rostliny postrádají nadzemní i podzemní rezervní orgány , listy vytvářejí charakteristické růžice. Květy jsou nejčastěji na vzpřímeném květním stvolu střední vnější lístek je velký a výrazný. Boční a vnější lístky jsou srostlé. Vyznačují se trvanlivými voskově tuhými a tvarově zajímavými květy tlumených barevných tonů na pevných a přímých stoncích. Kvetou převážně v zimě a z jara.

Rod zahrnuje chladnomilné, temperované a teplomilné druhy. Částečnou pomůckou při rozlišování nároků na teplo je , že zelenolisté druhy vyžadují chladé až temperované podmínky a jsou světlomilnější. Mramorované druhy vyžadují naopak teplo a výraznější přistínění. I zde však existují vyjímky Paphiopedilu venustum s mramorovanýmí listy je chladnomilné.

Všeobesně

Jeden nejzákladnější fakt. U orchidejí a platí to pro všechny-jsou kořeny! Pokud má rostlina dobré kořeny lecos se dá napravit. Nemusí se ani hnojit a rostlina obdivuhodně roste a kvete. Pokud nemá kořeny nic nepomáhá a hnojení může víc ublížit . Při ztrátě kořenů, stačí zalívat stimulátory růstu stačí 50mikro/S . Proto se snažte aby rostlina měla kořeny (pravidelně nechat proschnout) teprve potom můžete hnojit a posuzovat jak rostlina roste s hnojivem jestli lépe nebo hůře.Některé orchideje které nemají pahlízy jako Paphiopedilum, Phalaenopsis atd. reagují na ztrátu kořenů mnohdy kriticky, že nepomůže nic a rostlina nepřežije. Hnojení orchidejí a z nich zvláště Vand a Paph. je ožehavá záležitost .Nejvíce orchidejí se oddělá přílišnou péčí. Pokud rostliny nerostou nebo mají mizerné kořeny , nehnojit vůbec!

Teplomilné Paphiopedilum-pestrolisté

List vyráží těsně vedle rostliny –ten se změní na růžici listů- bude to trvat asi půl roku. Když doroste do květuschopné velikosti , sám vykvete většinou v zimě. Pestrolisté Paph. jakmile udělají nové výhony, dospělý výhon vykvete. Pestrolisté Paph. vykvétají celkem snadno bez tepelného šoku. Kvetou jakmile doroste a vyzraje výhon.

Paphiopedila se skvrnitými listy jsou obvykle teplomilná a snášejí stín. Zelenolistá Paph. jednokvětá bývají chladnomilná. Vícekvěté naráz kvetoucí druhy jsou zpravidla teplomilné a mají tvrdší a lesklejší listy. Miniaturní hybridy sekcí Brachypetalum a Parvisepalum např. růžová odvozená od Paph.delenatii vyžadují často v zimě období chladna a sucha.

Jaký květináč na Paphiopedilum

V zásadě platí velikost květináče u Paph.(až na vyjímky Paph.rothschildianum a rostliny dorůstající do velkých velikostí) maximálně 15cm –pro zelenolisté. Pro pestrolisté max. 12 cm. Ve větších velikostech již rostlinám zahnívají kořeny .Kořeny vždy rostou kolem květináče a uprostřed stále vzniká mokrý nevysychající substrát. U pestrolistých Paph. se do květináče o 12 cm. vejde cca 12 výhonů a do 15cm-4-6výhonů zelenolistého Paph.

Při přesazování zelenolistého Paph. volíme kulatý měkký puclák . Protože potom při dalším přesazení se dá puclák pomačkat , přirostlé kořeny se odlepí a nepoškodí se. Není vhodné dávat rostlinu do hranatých květináčů –nedají se pomačkat v rozích kde je nejvíce kořenů. Když kořeny nejdou odlepit od stěny květináče musí se opatrně postupně odloupnout ostrým nožíkem.

Chcemeli rozdělit Paph. musíme dbát na jedno. Musíme zhodnotit , zda nové narostlé výhony mají svoje kořeny . Velice často se stává , že při dělení dostanete starou část s kořeny a novou část bez kořenů. A to není dobré. Pokud mají mladé výhony nějaký kořen tak to ve vhodném místě roztrhnout. Když tak není zasadit do nového substrátu a počkat. Přesazováním se rostlina donutí aby vytvořila nové kořeny . Ale když zůstavají rostliny spolu rostou mnohem vitálněji .Pokud tedy chcete ukázkovou rostlinu nechte ji růst co nejdéle v jednom květináči.Kokosový substrát to umožňuje svou dlouhou životností.

Jak dlouho nechat kvést

Paphiopedilum –květ asi měsíc a půl na rostlině –pestrolistý druh. Zelenolisté(studené temperované)-kvete o měsíc déle. Ty co mohou kvést skoro celý rok –je lépe omezit na půl roku.

Mám Paph.koupen bez květu co s ním

Držte ho raději v teple .Jako teplý typ.Teplému typu to neublíží .Pokud vykvete pak se uvidí. Studený typ potřebuje ochlazení kolem září a více světla aby kvetlo.Týká se to teplot nočních a to asi měsíc tak v noci kolem 10-12stupňů.Jednoduše na noc na balkon –ven ráno jí dáte domů.Na rostlinu nesmí pršet.

Paphiopedilum Delenatii –něco o něm

Je teplomilné , ale protože pochází z monzunové oblasti potřebuje nejméně měsíční období chladna aby kvetlo. Když se toto vynechá rostlině to nevadí ,ale většinou nekvete. Takže bez období sucha a chladna nejmíň měsíc pod 10 stupňů -nekvete. Dá se vynášet ven nebo intenzivně větrat na noc.Nemají rády vápno! Žádný dolomitský vápenec. Tento druh kvete v jarních měsících a snad prý ještě roste v přírodě severního Vietnamu.

Paphiopedilum Concolor –něco o něm

Druh kvete od května do října.Pochází z teplejších oblastí Číny ,Thajska,Barmy,Laosu a jižního Vietnamu. Rostlině se taky říká „sukulent“. Z jeho pěstováním mohou být potíže. Ale roste nejlépe ze sekce Brachypetalum .Mají velice silné kořeny , které převážně rostou kolmo dolů. Všechna Brachypetala chtějí trochu více rozptýleného světla než ostatní paphiopedila přírodní . Připřesazování se často stává že se nějaký kořen ulomí. Velikost květináče závisí na velikosti kořenů .Tak 10-12cm. průměr . Rostlina dobře snáší větší přeschnutí substrátu. Je to asi dáno tím ,že jejich časté stanoviště mají skalnaté podloží.

Typ na přesazení-coco-chips +dřevěné uhlí v poměru 3:1 .Interval zálivky pak vychází 4-5 dní. Zálivka pouze dešťovkou .Je to malý jedlík. Hnojit 1x za měsíc- 50mikro/S v březnu až červen. 100mikro/S červenec a srpen. 50mikro/S-v září a říjnu. Ostatní měsíce nehnojit! Pravidlo hnojení je pokud začne rostlina růst můžeme přihnojit.Neroste li tak nic.

Paphiopedilum Leeanum

Je velice nenáročné na pěstování .Teploty temperované ale snese i chladnější prostředí.(ne trvale) Dodržovat 5denní cyklus –zalít nechat proschnout. Pokud substrát pomalu prosychá ,cyklus prodloužit.Přihnojování 1x za 2-3 týdny v době vegetace.V klidu bez hnojení.

Nakvétání zelenolistých temperovaných

Problémy s kvetením mohou mít zelenolisté Paph. kdy je vícenásobně použito do křížení Paph.Insigne -tento střevíčník vyžaduje velice chladno v této době-srpen září .Noční teploty 10-6 stupňů.Velice se osvědčuje (všeobecně)pro kvetení vyšší rozdíl teplot den-noc. Rozdíl 20 stupňů není škodlivý.Ba naopak vytrvale obtížně kvetoucí rostliny dobře nakvétají . K tomu je potřeba ještě také dostatek světla.Řada zelenolistých Paph. kvete v jarním termínu . Mnohdy se stává , že výhon nestihne narůst a přejde to bez problémů do dalšího roku kdy pak vykvete. To je právě problém zelenolistých Paph. V bytě nestačí za jeden rok narůst a tak potom kvetou jednou za dva roky. Horší je , když je výhon velký a nemá ve správné době pokles teploty a nárůst světla. Pak už výhon většinou nikdy nevykvete. Ovšem i doma může kvést rostlina každý rok , ale není to pravidlem,tak jak ve skleníku to neroste ,ale jsou i vyjímky.

Co je indukce na květ

Zelenolisté Paph. bývají někdy velmi vzdorovité a nekvetou.Jediný recept hodně světla v indukci na květ a znatelný pokles teplot. I tak se stávají některé hybridy pro byt nevhodné. Toto období nemusí přímo bezprostředně navazovat na květenství. Je to většinou od rozkvětu 3-5 měsíců zpět. Většinou koncem léta. Jak s tím souvisí délka dne se moc neví ,ale je v tom určitě nějak zainteresována. Dá se vysledovat ,že hybrid ,který máte doma vám pravidelně vykvétá v lednu až únoru jistě je nějakým způsobem ovlivňován délkou dne . Maximální teplota až kolem25-27 stupňů ve dne. V noci okolo 20 stupňů. Aby co nejrychleji narostli. V srpnu musí být narostlé. Skončí teplotní rozmazlování .Noční teploty padnou na 10stupňu je možné i 5stupňů.

Pokud rostlina není dostatečně narostlá žádný pokles teploty ani více světla nepomůže. Toto ovlivňuje jen rostliny narostlé a vyzrálé do určité úrovně. Pokud toto období nevyjde ten rok nepokvete . Ale vyjímky se stávají. Pokud zelenolisté střevíce v bytě nevykvetou do konce února (otevření květu) je málo pravděpodobné ,že nasadí na květ.V této době vykvetou třeba v červnu –červenci. Když dospělá rostlina nasadí na květ obvykle to předchází nový výhon. Roste nový výhon i za nízkých teplot a mezi tím rostlina vytváří stonek a vykvete. To už je nový výhon dost velký tak dva páry listů ,takže po odkvětu již za 5-6 měsíců dozraje.

Ještě něco o zálivce cituji—autor „blecha“(já říkám švarný mládenec)

Haki: Jsi si dřív stěžovala, že ti tak nekvete jak bys chtěla. Zkus přestat hnojit Wuxalem super a přejdi na něco jinýho, už jsem tady něco doporučoval. Ten Wuxal neobsahuje ofiko žadny horčík ani vápnik - lepší NPK s mikroelementy. NPK je na salát na zahradu a ne na orchideje nebo balkonovky - v S čechách je měkka vovodni voda - 180 mikroS/cm (nadrže - Prisecnice, Flaje, mají měkkou vodu, tak se musí na vodárnách ještě občas ztvrzovat vápnem, aby nekorodovalo potrubí (zvýšeni KNK4,5 na doporučovanou hominimalní hodnotu pro pitnou vodu - pro znalce ) a byla vhodná k piti. Při zalevaní, třeba muškátu obyč. NPK se dostaví nedostatek horčiku (žloutnutí a předčasný opad starších listu u dvouděložných prožloutlé listy mezi žilnatinou). Sám jsem musel tetce léčit takhle odvařené balkonovky, potom co mi ukázala, "ale já je hnojim timhle, fnuk...", tekuty NPK sajrajt..., udělal jsem roztok síranu hořečnatýho zalil a za 14 dni byly kytky zase zelené a pořádně kvetly. Tam kde se zalévá tvrdší vodou s přirozeným obsahem Mg a Ca, tak tam se tohle běžně asi neprojeví.

Ono zalévání tvrdší vodou versus čistá dešťovka nebo destilka. Tady jde o osmozu směrem do kořenu. Zatímco člověk, který vylučuje ve velkým by při chlastání destilky a bez příjmu hodně minerálu i z jídla za nějakou chvíli skončil u bilých havranu, tak kytky si minerály spíš udrží a některé dokažou ze starých listu čerpat do nových. Případná ztráta je v opadaných listech, odumřelých kořenech, plodech a květech. Rostliny nechoděj na velkou ani malou stranu. Při napr. prostým kropenim destilkou se voda spiš nacpe do rostlin - pasivní osmoza rozpoustědla (voda) do listu je vyšši, než kdy se kropilo tvrdši vodou. Buněčné stěny jsou polopropustné membrány. Když zalejváte orchidej destilkou, tak z ní živiny těžko vyluhujete, kytka do sebe spíš vodu nasává pasivně osmozou a ne aby vypouštěla ionty přes polorozpustné membrány ven do substrátu. Časem se u ni jenom projeví prostý nedostatek živin na novou hmotu. Proto pokud někdo orchideje bude zalévat tvrdou vodou, tak, pokud ji neuhnijou koreny kvůli blbýmu umístění, substrátu apod., tak se v květináči uděla z vodoních soli zasolený substrat, jehož solná koncentrace může prekročit koncentraci rostlinných ztrat a kytka pak i přes pokus o aktivní transport je vlastně vysušována a voda se snaží vyrovnat osmoticky tlak a opouští kytku ven do substrátu, aby vyvtořila stejný osmot. tlak na obou stranách kořenů. Voda je pak pro kytky skoro nepřístupna a ony uvadají a usychají (nikoliv hnijí, viz poznámka výše) jim kořeny. Je to vše na obecných základech, nejsem sice rostlinný fyziolog, ale snad to stačí.

Rada byla určena Haki o které vím, že má deštovku kolem 22 mikroS/cm. Haki: Ted mě napadlo, že ty asi zalejváš i suspenzí dolomitu, takže to k tomu Wuxalu Super docela sedí.
Fotky k článku
Fotky k článku
Fotky k článku
Fotky k článku

JAK JE TO U MNE.....

Moje náklonnost k orchidejím trvá krátce, pouze čtyři roky , věřím že časem přeroste v trvalý vztah. Proč je v mé malé sbírce převážně zastoupen rod Paphiopedilum je mě záhadou. Asi proto, že jme si prostě padli do oka . Samotným habitem rostliny, tvarem i krásou květů. Přidám –nedají vám nic zadarmo i to je pro mě výzvou.

Zelenolistá velkokvětá Paphiopedila

Nákup rostlin
První rostliny mám přímo koupeny od pěstitele. Odnášela jsem si je v květu v únoru 07. Z obavou jestli ještě někdy pokvetou.

Substrát , přesazení

Moje první Paphiopedila byly koupeny v černých hranatých květináčích .Takto se pěstuje ve skleníku i dnes, pro lepší pověšení za hrany květináče. Má to ale jeden háček. Paphiopedila jsou terestrické orchideje. Kořeny mají pokryty jemnými chloupky- vlášením . Kořeny rostou po obvodu květináče, nejvíc se soustřeďují v rozích . Dokonale přirostou ke stěnám květináče, tvrdý hranatý květináč nejde pomačkat , aby se kořeny snadněji uvolnily. V tomto případě pomůže jen ostrý nožík a opatrné odškrábnutí ze stěn květináče. Jde to. Z tlukoucím srdcem. Rány zasypat rozdrceným aktivním uhlím. Proto zasazuji jen do měkkých květináčů .Mohou ale nemusí nutně být průhledné. Průhledné květináče jsou dobré pro kontrolu kořenů a také pro jejich krásu . Kořeny začínají růst v coco chipsu skoro okamžitě , odhaduji do 14dní po přesazení. Substrát na Paphiopedila používám coco chips. Vydrží snad 5 let , nemám zatím odzkoušeno. Je to organický materiál z kokosového ořechu který nehnije. Kokosová palma roste na zasolených plážích, je na to přizpůsobena a to tak, že se soli z mořské vody ukládají právě ve slupce (obalu) kolem kokosového ořechu. Chipsy jsou často při zpracovávání, prány v mořské vodě., nebo potocích poblíž pláží.. Proto je nutné vyplavit tyto přebytečné soli. Vyplavování solí je velice jednoduché. Jen je potřeba dostatek dešťové vody, kterou jsem používala . Na 1 litr coco chipsu je třeba 10 litrů vody. Namočí se na 24hod. občas se zamíchají. Následující den slijí a namočí do nové vody. Stačí opakovat 3-4x . Měřím výluh pro kontrolu konduktometrem po posledním vyprání to vychází 70- 100uS to je postačující. hodnota Pro jinou botaniku např. Paph. Brachypetala vyperu raději na hodnotu 50uS (mikrosimens).V coco chipsu je velké množství draslíku , málo sodíku a hořčíku .MgO přidám v podobě dolomitického vápence nebo přímo MgO (jednosložkové hnojivo stačí 1x ročně.) Dolomit rozpustím přes noc v dešťové vodě a zalívám 1-2x měsíčně hodnotou do 150uS .
Paphiopedila se přesazují do velikosti chipsu kolem 3-5 mm. Pro pěstování na parapetu v nižší vlhkosti je třeba aby substrát byl jemnější než ve skleníku. Coco chips je nutné před sázením namočit. Protože chips vodou trošku nabobtná , kořeny by se utlačovaly. Je možné přidat přímo do substrátu dolomit, rašeliník , jako drenáž dřevěné uhlí na dno nádoby. Květináč je nejvhodnější č.10-15 podle počtu růžic a velikosti kořenů. Všeobecně Paphiopedila mají rády těsno, lépe pak rostou. Nakonec zasadit se dá do čehokoliv, důležité je pro Paphiopedila těsnější prostor . Opatrným narovnáním do květináče to půjde každému. Mohou se přesazovat kdykoliv , pro jistotu do srpna , aby před zimou dobře zakořenili. Po přesazení do coco chipsu , poprvé zalévám během 3 dnů a to lehkým namočením po dobu 5-10min. . Dále interval vysychání je podle potřeby. Namáčím na dobu 20min. jen tak se coco chips dobře nasaje vodou. Hnojím poprvé za 4 týdny začínám stimulátorem růstu . Jeden můj poznatek chips je na povrchu dost suchý , voda je uschována vevnitř. Proto je nutné častěji zalévat . Když mám rostliny venku doba vysychání je podle počasí i obden, na parapetu průměrně 2x týdně někdy i v zimním období. To je strašně náročné na čas. Coco chipsu se ale nevzdávám , Paphiopedila v něm skutečně rostou pěkně. Po poradě s pěstitelem zkouším v poměru 1:1 coco chips míchat z piniovou kůrou. Obojí nepodléhá až tak rychlému rozpadu jako borovicová kůra .Pro srovnání mám zasazeny tento rok zatím 4 rostliny . Pro oko přidávám k Paphiopedilím doprovodné rostliny- kapradiny. Pěkně to vypadá ,provzdušní substrát někdy vyplní mezery v květináči. Doprovodné rostliny se musí krotit v růstu, prostě jednou za čas odstraním jejich velké kořeny.

Hnojení
Fotosyntéza je podmíněná slunečním zářením, v této době je intenzita růstu závislá na přijímání minerálních látek – živin. Proto začínám hnojit od února, až se začne prodlužovat den a je více slunečního osvitu. S hnojením končím v listopadu přestože Paphiopedila rostou i v zimě.
Rozlišujeme přírodní organická hnojiva živočišného původu,zlepšovací přípravky rostlinného původu-stimulátory růstu a minerální hnojiva vyráběná průmyslovým způsobem. . Z organických hnojiv používám kravinec z rostlinného výluh z kopřiv.
Moje dobrá zkušenost je z organickým hnojivem a to hovězím hnojem –kravincem. Ten se postupně uvolňuje rozkladem v substrátu, proto nehrozí popálení rostliny. Pro správnou hodnotu měřím elektrickou vodivost konduktometrem. Nepoužívám upravený zkvašením ale zcela čerstvý, přinesený z blízkého statku. Kravinec obsahuje dusík, fosfor, draslík, hořčík i nezanedbané množství mikroživin. Do dešťové vody rozpustím a hned použiji. Prostě postavím –namočím Paphiopedilum do tohoto zázraku. po dobu 20min. Musím říct , obávala jsem se zápachu –není nijak výrazný. Kravincem hnojím do července. V době růstu používám i různé stimulátory . Jako stimulátor rostlinného původu používám výluh z kopřivy . Příprava je jednoduchá . Kopřivy vyrostlé do půlky svého růstu se nasekají a zalijí dešťovou vodou . Zkvasí během 14 dní .Jakmile se zapění je hotovo. Musím říct že zápach z tohoto výluhu je opravdu nejhorší. Romantika okrasné zahrady kterou mám u domu se vytrácí , jakmile se zalívá tímto zázrakem. Zdravé rostliny Paphiopedila s dobrým kořenovým systémem hnojím každou zálivku. Ale měřím hodnotu hnojiva konduktometrem. Hodnotou do 150uS. Střídám hnojiva a držím se svého plánku hnojení, takto hnojím druhým rokem .Pouze zelenolistá velkokvětá Paphiopedila . Unor Wuxal SUS kalcium, Březen-červenec .kravinec. Duben-říjen Lignohumát typB 1x za měsíc Střídám různě i z jiným stimulátorem růstu jako kopřivový výluh(tento rok prvně) a Bio-algeen S-90, Květen-srpen –DAM390 2x za měsíc , v průběhu celého roku Hořečnato-vápenaté hnojivo-zalévám pouze dešťovou vodou , červenec-říjen přidávám NPK- 5-15-10, jak to vyjde proplachuji i samotnou dešťovkou během měsíce o hodnotě asi 020uS ta mě teče z nebe.

Jak rostou u mě
Zelenolistá velkokvětá Paphiopedila mám od května do září venku , záleží na počasí. Pod stříškou která je u domu na východní stranu je z 8 mm makrolonu Ještě krytého 30% stínovkou. Ta je vypnutá na rámu- nesmí ležet na makrolonu. Dům je obklopen okrasnou zahradou .Nijak se nesnažím o zvýšení vlhkosti, zahrada se pravidelně zalévá, i to zřejmě působí na vyšší vlhkost. a dobrý růst . Pokles teplot je důležitý pro indukci na květ i rozdíl 20°C je vítán . Jak dlouho budou Paphiopedila pod stříškou záleží na nočním poklesu teplot tedy na počasí. Zelenolisté jsou do temperovaných až na hranici z chladných podmínek Hlídám pokles teplot . Jak noční teplota klesne pod 5°C stěhují se domů na jižní parapet.
Nejoptimálnější je, když vyroste nová mladá růžice za 5-6 měsíců dozraje a vykvete. Zároveň roste nová růžice , vlastně doprovází květ. Stará růžice zůstává tak 2 roky , neodstraňuji ani při přesazení. Je sice trošku nevzhledná , její existence na rostlině určitě má svůj důvod. Na co si dávám velice pozor je doba květenství. Upřednostňuji růst , proto je nutné tak za 2,5-3 měsíce květ odstranit. Je to dobré pro následný růst mladých růžic a znovu kvetení. Růst nových růžic se nemusí v bytě vždy každému dařit, pak se pobyt venku tedy indukce na květ oddaluje, posouvá , příští rok vykvete .Ale když by dorostlá růžice tak o 4 listech neprodělala indukci na květ – už nikdy nevykvete .Bude muset zase vyrůst nová . Co se mě na začátku vůbec nevedlo , bylo správné vychytání zálivky v coco chipsu . Zelenolistý velkokvětý Paphiopedila mě moc nerostli .Když rostli tak jen slabé listy. Zálivka je věcí citu . Své další rostliny už zalévám častěji , ten rozdíl v růstu je opravdu viditelný.
Asi tak od září i přes zimu jsou Paphiopedila na jižním okně , přímo na slunku bez přistínění. Mám je zavěšené v okně i podél okna . Jen na jaře s příchodem ostřejšího slunka zastiňuji žaluziemi Protože jsou rostliny přímo na okně , větrání je v zimě trošku problematické. .Z toho důvodu mám nad rostlinami lištu se čtyřmi malými větráčky od pc. větráčky zajišťují pohyb vzduchu , jsou stále v provozu. Na okně je záclona , Zatím jsem nepřistoupila k chemické ochraně proti houbovým nemocem ani proti škůdcům.
Výsledek mého snažení je zatím každoroční radost z květů , růst i takový pocit že jdu snad správnou cestou. Plánuji stavbu zimní zahrady a pořízení náročnějších rostlin na pokles teplot. Protože Paphiopedila se mě prostě líbí .

autor:Haki

Něco na víc
Více než 130 let uplynulo od doby, kdy Justus Liebig, zakladatel moderní nauky o výživě rostlin, přehodnotil poznatky nashromážděné dlouhou řadou badatelů, na jejímž počátku stál geniální hrnčíř B.Palissy (1563), a utřídil je do logického a experimentálně prokazatelného systému, známého jako „minerální teorie“. Základem je názor, že rostliny mohou přijímat všechny k životu potřebné látky pouze v minerální formě. Živné látky obsažené v organické hmotě, humusu nebo organických hnojivech mohou sloužit za potravu rostlinám až po předchozí mineralizaci, tj. po rozložení organické hmoty a jejich uvolnění. Je výsadou zelené říše rostlin, že dovedou v tzv. procesu fotosyntézy vytvářet z jednoduchých látek (rozpustných látek a oxidu uhličitého) složitější látky organické povahy. Fotosyntéza jak sám název říká, je podmíněná slunečním zářením. Viditelným projevem jako asimilace, je růst a vývoj rostlin.
Složení rostlinné hmoty
Největší složkou rostlinného těla je voda, čerstvé rostliny ji obsahují kolem 80%. U vodnatých částí, jako jsou některé plody, činí obsah vody i přes 90%. Naopak ve dřevnatých částech a ve vyzrálých semenech klesá pod 20%. Vysušením čerstvé hmoty(zpravidla při 150°C) získáme tzv. sušinu, což je vlastně rozdíl mezi čerstvou vahou a obsahem vody. Sušinu tvoří vlastní sloučeniny rostlinného těla. Hlavní podíl, průměrně 60%, zaujímá skupina bezdusíkatých látek, což je především škrob a různé glycidy. Kolem 20% činí tzv. vláknina. Jsou to stavební látky, které tvoří kostru rostlinného těla: celulóza, pentozany, lignin, kutin, třísloviny a pektin. Důležitou složkou jsou bílkoviny, v nichž je zabudována část rostlinného dusíku, sušina jich obsahuje průměrně 10%. Menší podíl, kolem 3% sušiny, tvoří tuky a příbuzné látky. Spalováním sušiny při 550°C větší část hmoty shoří. Uhlík přítomný v organických látkách se sloučí s kyslíkem na oxid uhličitý, vodík s kyslíkem na vodu a dusík uniká jako prvek (N2) nebo ve formě amoniaku.Spalitelný podíl sušiny tedy obsahuje 4 prvky: uhlík( 40-50%), vodík(5-6%), kyslík (30-45%) a dusík (0,3- 4,5%).
Po dokonalém spálení sušiny zbývá nespalitelný podíl čili popel, jehož množství je proměnlivé, podle stanoviště, stáří a druhu rostliny. Průměrně činí 5%sušiny. V popelu různých rostlin bylo nalezeno více než 50 chemických prvků, ale ne všechny mají bezprostřední význam pro růst a vývoj rostlin. Ve větším množství jsou přítomny :draslík, fosfor, vápník, hořčík, železo, síra, křemík, chlor a sodík. V podstatě menším množství lze zjistit v rostlinném popelu ještě četné další prvky, jako bor, zinek, měď, mangan, molybden, aj., které hrají v životě rostlin rovněž důležitou roli.

Rostlinné živiny
Za rostlinné živiny se považují takové prvky, které jsou potřebné pro růst a normální vývoj rostlin a ve své funkci nemohou být žádným jiným chemickým prvkem nahrazeny. Otázkou nezbytnosti různých prvků pro život rostlin pomohla vyřešit metoda vodních kultur. Postupně bylo určeno 10 hlavních živin : uhlík (C), kyslík (O), fosfor(P), vápník(Ca), vodík(H), dusík(N), draslík(K), hořčík(Mg), síra(S) a železo (Fe). Těchto deset prvků přijímá rostlina ve větším množství z živného prostředí a také při chemickém rozboru rostlinné hmoty je vždy nelézáme v poměrně značném množství. Jsou označovány jako makroelementy, avšak vhodnější je název, který vyjadřuje jejich nezbytnost pro život rostliny- prvky biogenní.
Přesnější fyziologické pokusy a analytické metody odhalily postupně další skupinu prvků nutných pro výživu rostlin, které jsou však přítomny jen v nepatrném množství. Označují se jako mikroelementy, prvky stopové, troškové nebo oligobiogenní : bor(B), měď(Cu), molybden(Mo), mangan(Mn), zinek(Zn) a kobalt(Co).
Je jich patrně ještě více, i když to není prokázáno. Důkazy nepostradatelnosti stopových prvků jsou velmi obtížné. Dlouho unikaly pozornosti, a pokud byly zjištěny, byly pokládány za náhodně se vyskytující. Dnes víme, že i nejčistší chemikálie, nebo dokonce i destilovaná voda může obsahovat pro rostliny postačující množství mědi nebo boru. Stopové prvky se mohou uplatnit již ve zředění 1 : 100 000 až 1 : 10 000 000. Pro srovnání si můžeme uvést, že draslíku potřebují rostliny přibližně tisíckrát více než boru. Ve všech případech však není tak velký rozdíl mezi makro- a mikroprvky. Tak např. železa a manganu přijímají rostliny často řádově stejné množství. Železo je také mnohdy řazeno mezi prvky stopové.
Hodnotíme-li jednotlivé živiny podle jejich fyziologických funkcí a podle způsobu působení, ukáže se, že dělení na makro- a mikroprvky není příliš účelné. Ani množství, v jakém jsou rostlinami přijímány, nemusí být rozhodující pro posouzení jejich významu či potřebnosti. Téměř ve všech rostlinách jsou např. přítomny, a to poměrně ve značném množství, 4 prvky, jejichž nezbytnost pro růst nebyla dosud bezpečně prokázána : sodík(Na), hliník(AL), chlór (CL), křemík(Si). Označují se jako prvky užitečné, ale nikoli nepostradatelné pro život rostlin.

Funkce živin při stavbě rostlinného těla a výměně látek
Mezi minerálními látkami (ionty) a organickými sloučeninami v rostlině probíhá neustále vzájemné působení, které je u všech rostlin v podstatě stejné a podmiňuje procesy výměny látkové. Jednotlivé živiny mají při těchto životních pochodech vymezenou funkci. Tak H, O, C, a N se zúčastňují energetických procesů a jsou stavebními složkami organických látek. Také je někdy označujeme jako prvky stavební. Naproti tomu K, Ca a též Na a CL působí jako regulátory při asimilaci, přemisťování a ukládání organických sloučenin, označujeme je jako prvky funkční. Ke druhé skupině můžeme např. přidat také Fe a Mn, které řídí oxidačně redukční pochody. Mimo živiny s vyhraněnou životní funkcí jsou zde ještě prvky jako P, Mg a S, které mohou plnit chemickofyzikální úkoly jako prvky funkční, ale též se uplatňují jako složky stavební. Význam jednotlivých prvků a jejich typické funkce v živé rostlině musíme znát, máme-li výživu rostlin záměrně řídit.

Biogenní prvky
Uhlík, vodík a kyslík jsou důležitými stavebními složkami organických látek rostlinného těla (glycidy, bílkoviny aj.), kde tvoří přes 90% sušiny.
Dusík
Rostlina potřebuje dusík především k tomu, aby mohla přetvářet cukr na bílkovinné látky, které teprve umožňují růst. Tento proces však může být úspěšný jen za přítomnosti potřebného množství fosforu a draslíku. Dusík je dále nezbytný pro tvorbu chlorofylu – zeleného barviva listu. Také růstové látky, které podněcují prodlužovací růst, obsahují dusík jako významnou složku. Je tedy zřejmé, že dusík má rozhodující význam pro zmnožování vegetativních orgánů, tvorbu zelené hmoty. Nedostatek omezuje stavbu bílkovin a enzymů, a tím i růst. Bez dusíku by v rostlinném těle nemohly vzniknout ani mnohé důležité vitamíny a rovněž alkaloidy, jako např. atropin, chinin, kofein, kokain, morfium apod.

Fosfor
Moderní vyšetřovací metody, např. použití radioizotopů ukázaly ,že fosfor se zúčastňuje všech životně důležitých pochodů v rostlinném organismu ( tvorba a přeměna organických látek), a to v roli přenašeče energie. Při jeho nedostatku se např. škrob nepřeměňuje v cukr, zastavuje se tvorba bílkovin, ustává jaderné dělení a rostlina přestává růst. Fosfor je také někdy označován jako „faktor plodnosti“, neboť podporuje nasazování květu, urychluje zrání a zkracuje vegetační dobu. Jako fysiologická protiváha zmírňuje bouřlivé působení dusíku a přispívá k tvorbě pevných pletiv.

Draslík
Je nejbohatší složkou rostlinného popela, jeho obsah činí 40%. Naproti tomu není přítomen v hlavních organických látkách rostliny. V rostlině se nalézá převážně v iontové formě.S tím také souvisí jeho snadná pohyblivost z jednoho orgánu do druhého, ovšem i možnost poměrně snadného vymývání deštěm či závlahovou vodou z listů. Draslík má velký význam pro tvorbu základních organických látek- glycidů (cukr, škrob). Udává se, že k vytvoření 3 dílů cukru musí být k dispozici 1 díl draslíku. Z toho vyplývá praktický závěr :plodiny, které ukládají rezervy ve formě glycidů, potřebují poměrně více draslíku. Proto také v zásobních orgánech ( hlízách, bulvách, cibulích, pupenech, kmenech apod.) je vyšší obsah draslíku. Ve značném množství je draslík přítomen v buněčné šťávě mladých rostoucích orgánů. Ze starších orgánů je odváděn a nahrazován vápníkem. Po ukončení růstu je u jednoletých rostlin část draslíku vrácena do půdy, takže jeho celkový obsah v rostlině je pak nižší než v období růstu.

Vápník
Hromadí se na rozdíl od draslíku ve starších pletivech, zejména v listech a stoncích. S pektiny tvoří za účasti hořčíku sůl (Ca-Mg-pektát), která se ukládá v buněčných stěnách, a zpevňuje tak opěrnou kostru rostlinného těla. Důležitou funkcí vápníku je neutralizace organických kyselin, které vznikají v rostlině např. oxidací glycidů při dýchacích pochodech. Při nedostatku vápníku působí přebytek kyselin, např šťavelové, jedovatě. Eliminací škodlivých zplodin výměny látkové také podporuje příjem živin. Vápník rovněž ovlivňuje vodní režim v rostlině, a to opačně než draslík – zhoršuje příjem a podporuje výdej vody.

Hořčík
Je v pravém slova smyslu stavební živinou jako složka životně důležitých látek. Tvoří jádro chlorofylové molekuly. Asi 50% všeho Mg v rostlině je uloženo právě v zelených listech. Vznikne-li nedostatek hořčíku, odvádí jej rostlina ze starších listů, a proto se zde nejdříve projeví příznaky nedostatku. Značné množství hořčíku nacházíme v semenech, kde je spolu s fosforem uložen ve formě fytinu. Jeho zásoba je zde důležitá k tomu, aby probuzené semeno mělo dostatek materiálu k vytváření chlorofylu. Hořčík je také obsažen v bílkovinách buněčného jádra je složkou pektinových látek.
Síra
V rostlině ji nacházíme jako součást některých aminokyselin,a tudíž i bílkovin. Je tedy vedle N a P stavební složkou protoplazmy. Organicky vázaná síra funguje v rostlinných buňkách jako přenašeč vodíku, tj. ovlivňuje oxidačně redukční pochody. Určitý význam má také jako složka růstových látek ( aneurin, biotin), vitamínů( B1 a H) a různých silic ( např. hořčičného oleje).

Železo
Mnohem dříve, než se cokoli vědělo o funkci železa v rostlině, byla známa fyziologická porucha z jeho nedostatku- chloróza. Poněvadž se mnohdy dá vyléčit již pouhým potřením listů slabým roztokem železité soli, dlouho se udrželo přesvědčení, že železo je součástí chlorofylu. Později se zjistilo, že v molekule chlorofylu železo obsaženo není, je však nezbytné pro jeho tvorbu. Železo bylo také dokázáno jako důležitá složka v molekule několika dýchacích enzymů, kde je přítomno v podobné organické vazbě jako v krevním barvivu hemoglobinu a má podobnou funkci jako přenašeč kyslíku . Pro svoji schopnost měnit obsah kyslíku nalézá železo uplatnění i v jiných biochemických pochodech, kde je kyslík buď přijímán, nebo odevzdáván (oxidačně redukční reakce) např. fotosyntéze, asimilací a redukcí nitrátu (přeměna dusíku nitrátového –NO3 na amidový –NH2 který slouží jako stavební složka bílkovin ).

Z knihy „Výživa rostlin substráty voda v okrasném zahradnictví „
Jiří Soukup,Jan Matouš a kolektiv .Doporučuji si knihu přečíst .
Zpět