Čím hnojit?
Orchideje jsou málo náročné na živiny, to znamená, že potřebují méně hnojiva,než mnohé jiné rostliny. Potřeba živin závisí na ročním období. Na jaře mohou díky delším dnům a stoupajícím teplotám zpracovat mnohem více živin než za tmavé zimy. Jsou-li však dny krátké a intenzivita světla nízká, stačí jim hnojiva podstatně méně.
Obecné základy hnojení.
Začátkem února jak se začne prodlužovat den zahájíme hnojení dusíkatým hnojivem-NPK s mikroelementy.Například- Kristalon start - nebo plod a květ - nebo plod a start. Wuxal super, Bio Algeen S-90(stimulátor růstu) - kravinec-má určitě něco co jiná hnojiva nemají.
Cattleya, Phalaenopsis i Paphiopedilum mohou při zálivce deštovou vodou (7-20 mikrosiemens) jevit vápníkový deficit ,projevuje se zvláště odumíráním listových špiček. I v důsledku hnojení Wuxalem super, který neobsahuje žádný hořčík ani vápník je potřeba- kombinovat s Dolomitským vápencem(55% vápníkuCaCo3 a 35% hořčíku MgCo3) Postupuje se takto- vápenec se špatně rozpouští proto si na noc připravíme do 5L děšťové vody asi 15 kávových lžižek jemného mletého dolomitského vápence rozmícháme, ráno po usazení zaléváme. Hodnota-asi 100mikro/S.-přehnojení nehrozí, ale proč to nezměřit.
Pozor!-Dolomitský vápenec nemají rády- kyselomilné rostliny to je Dendrobium phalaenopsis a Paphiopedilum delenatii –tedy nedáváme opravdu nemají rády vápno.Použití 2-3 x za měsíc.
Změna hnojení nastane v období –říjen,listopad,prosinec,leden. Je lépe v tomto období hnojivo s vyšším podílem draslíku a nižším podílem dusíku. Na zimu tedy použít např. Kristalon podzim. Stačí jen symbolicky 1x za měsíc 20-50 mikro/S.
Proč není vhodné zalévání vodou z vodovodu?
Je zkrátka moc tvrdá, obsahuje soli, nejčastěji vápenaté nebo hořečnaté. Tyto soli se do vody uvolňují z hornin , kterými protéká. Nejtvrdší bude někde v krasových oblastech. Právě z tohoto důvodu je nejvhodnější voda destilovaná, deionizovaná, demineralizovaná nebo voda deštová(7-20mikro/S) ta je nakonec skoro všem přístupná. Také je dobré ponořit do takovéto vody trochu kamínků dolomitského vápence- vápník se tam pak uvolňuje a ten potřebují orchideje taky. Asi na 10l. dva kamínky. Vznikne tzv. přechodná tvrdost vody –ta může být do substrátu doplněna také vaječnými skořápkami.
Proč mít ten zatracený konduktometr?
Konduktometr je opravdu fajn fajnový pomocník k míchání zálivkové vody. Neznám jiný způsob jak rychle zjistit transport živin k rostlině. Proto je důležité pohlídat vodivost vody .Citlivost na nevhodnou vodu mají zejména rostliny pěstované v domácích podmínkách, tedy při nízké vzdušné vlhkosti. Kořeny se pálí později ničí v důsledku nahromaděných solí , ty brání v příjmu živin. Je také dobré za teplého dne ráno vynést rostliny ven-aby stačily do večera oschnout , důkladně prolít substrát destilovanou nebo dešťovou vodou(má někdy i 7mikro/S) to odstraní ze substrátu nestravitelné nahromaděné soli z hnojiv a vody. Můžeme i několikrát ročně. Nakonec konduktometr se dá použít i při kontrole vyplavování coco-chipsu.
Lze odstranit stálou tvrdost vody?
Nelze ! Ani odstátím vody- převařením ani srážením vápenatých solí kyselinou štavelovou a podobnými pokusy.
Jak po přesazení?
Nejlépe rostlinu přesadit, když vytváří nové kořeny, tedy roste. Protože při přesazení část kořenů ztrácí – nové jsou tedy vítány. Přesazení ukončit do konce srpna pro lepší zakořenění rostliny do zimy. První 2-4 týdny kořeny regenerují zaléváme jen mírně, spíše rosíme. Nehnojíme 8 týdnů. Obecné pravidlo při hnojení-můžeme ze začátku nerostoucí nebo pomalu rostoucí rostliny občas přihnojit stimulátorem růstu Bio Algeen S90 do hodnoty 50mikro/S. Později když začnou růst okolo 100 mikro/S při každé zálivce. Cattleje ,Paphiopedila100mikro/S Phalaenopsis 100-200mikro/S. Cyklus zálivky je nejlepší za 5-7 dní, než při delším zalívání nechat rostlinu bez žívin. Dá se upravit substrát např. coco-chips přidáním rašeliníku.
Proč vyplavovat coco-chips (organický materiál který nehnije)?
Kokosová palma jako jeden z mála stromů roste na zasolených plážích . Nevadí jí mořská voda ,je na to uzpůsobena a to tak, že se soli z mořské vody ukládají právě ve slupce (obalu) kolem kokosového ořechu. Tak si dokážete představit ,kolik solí tam musí být za dobu vývoje kokosového ořechu.A moc nepomůžou ani přeprané dražší chipsy .Protože jsou často prány v mořské vodě , nebo potocích poblíž pláží,.které při ústí do moře obsahují sůl několik km. do vnitrozemí. A právě coco-chips je z kokosového ořechu .Kokosové výrobky jsou fenomenální , ale bez vyprání to nejde. Lignocel a coco-chipsy jsou bez vyprání jeden z nejhorších substrátů nejen pro orchideje, pro ty jsou přímo jedovaté. Ale stačí odstranění solí a je to nepřekonatelný substrát. Proto v začátcích byly velké úspěchy s pěstováním a teprve po tomto zjištění se tento materiál rychle mezi pěstiteli výrobci rozšiřuje. V Brazilii se lisuje specielní substrát s ještě lepšími vlastnostmi pod názvem Coxim. V Americe jsou firmy , které se zaměřují na zpracování a výrobu substrátů , ale my tak daleko bohužel nejsme.
Chipsy po namočení do vody plavou ,je to způsobeno velkou porovitostí materiálu mezi vlákny. To je proto , aby se palmy rozmnožovaly několik km. po moři . Dokážou několik měsíců plavat a když je moře vyvrhne na břeh, tak zakoření stovky km. od rodiště. A aby plavaly je vnitřek hodně porezní a to je důvod proč jsou chipsy a Lignocel tak vzdušné, a při tom zadrží hodně vody.
Vlastnosti coco-chipsu?
Chipsy na povrchu osychají ,ale vevnitř zadržují obrovské množství vody. Proti tomu vysychání se dá použít coco vlákno. Pomaleji pak substrát vysychá a dobře vypadá. Kokosové vlákno jako jedné přírodní vlákno odolá i mořské vodě ,proto se z něj dělala i dělají lodní lana.
Tímto způsobem mají kořeny , když prorostou dovnitř neuvěřitelnou zásobu na dlouhou dobu , aniž by došlo k přemokření a hnití. Uvádí se že coco-chips vydrží 5-10let. Podle toho v jakém klima se chipsy používají. Jestliže jsou použity v tropických vlhkých podnebích , je to doba výrazně menší. U nás a podobném podnebí spíš těch 10roků. A taky záleží , jestli ve vlhkém skleníku ,a jak se zalévá. Většinou je to bezpředmětné , protože kořeny po několika letech substrát naprosto stráví. Vyplní celý květináč a jenom se dodá další substrát. To je obrovská výhoda proti jiným, kde se substrát musí odstranit z kořenů a tím se mohou poškodit. Nejhorší je přechod z kůry , ta se musí odstranit všechna ,aby časem nehnila a to je trochu větší šok pro rostlinu. Když jsou orchideje v chipsu a přesazuje se nemusí se starý substrát odstranit. Dá se do většího květináče a dosype se a to je celá operace.
Lignocel v žádném případě nemíchat s Coco-chipsy ! Je to moc přemokřené na Hawaii to dělají , ale na ostrově kde je abnormální suché klima.
Pro doplnění
Na Hawaii pěstují orchideje v Lignocelu už několik let s velkým úspěchem. Ovšem pod jiným názvem Coco-oir. Coir se nazývá vnitřní část slupky kokosu obsahující vlákna. Při výrobě vláken vzniká odpad porovité hmoty , ve které jsou vlákna zarostlá. To je potom ta drť pod názvem Lignocel , Coco Comp a pod. Coco Comp má ale horší kvalitu, používá se pod plazy.
Cocochips
Cituji: Nejsnadnější vyplavení závisí na v kolika litrech vody dešťové to je vypráno. Dodavatelé píší 1 litr cocočipsů a 5 litrů vody. Ale myslím dle vlastních zkušeností že těch 5 litrů je to absolutní minimum. Lépe se to pere
v 10 litrech. Teď to dělám podle konduktometru ale pro přehled jsem dělal
1 litr na 10 litrů vody cca 30-50uS a stačilo prát 3 x některé 4 x .
nechávám je ale ležet ve vodě 24 hodin. Sem tam promíchat pak to bylo kolem 70 -100uS což naprosto stačí. Ale je fakt, že to mírně ještě barví. Na Paph. Brachypetala peru až na 50uS, Na Cattleje stačí 100-150uS.
Pokud jde o dodavatele VŽDY své zboží chválí a výsledky nadhodnocují.
Podle nich by stačilo na sázení 500uS. Uživatelé jsou skeptičtí a perou na
100uS. Měření se provádí tak, že se dá litr cocočipsů na 5 litrů vody cca
10-30uS . nechat do druhého dne (12 hod) a zamíchat a změřit. Jeto jejich standartní metoda.
Vzdušné kořeny –mají se dát vždy do substrátu?
U přesazovaných epifytických rostlin je obvyklé že část kořenů je mimo květináč. Nejde o nějaké zvláštní „vzdušné“ kořeny, jak se někdy soudí. I v přírodě rostou nové kořeny zpočátku do prostoru, aby se pak podle možností uchytily stromu, upevnily tak rostlinu a získaly z podložky živiny. Je proto účelnější dát kořeny pří přesazování do substrátu, pokud je to bez poškození možné. Část může zůstat mimo květináč i nadále.
Co nejmenší poškození živých kořenů je při přesazování důležité vždycky. Pokud se tam příliš dlouhé kořeny obtížně vpravují, je vhodnější ostrým sterilním nožem zkrátit, než v substrátu polámat.
Zálivka-čím se řídit?
Podmínky které v kultuře ovlivňují rychlost vysychání a také rytmus zálivky, jsou především vlhkost vzduchu a její změny v závislosti na teplotě a složení substrátu. Složitější jsou vzájemné souvislosti faktorů, jaké se projeví třeba v celoročním průběhu. Jediná vodítka, která mohou ukazovat potřebu zálivky je stav rostlin a substrátu. Nelze měřit ani přesněji vyjádřit.
Orchideje nikdy nesignalizují nedostatek vody přechodným povadnutím jako jiné pokojové rostliny.(výjimkou paph.) Většina z nich je na krátkodobé vysychání během dne i na delší období sucha v přírodě uzpůsobena, jako sukulentní rostliny. Schopností uzavírat průduchy v listech, mnohé orchideje mají i rezervní orgány (pahlízy), případně i dužnaté, částečně sukulentní listy. Nedostatek vody se projevuje proto během vegetace jen zpomaleným růstem, opožděným rozkládáním listů (u cattleyí) nebo harmonikovým zvrásněním nových výhonů (u rostlin s jemnými listy). Extrémní nedostatek vody se projevuje ztenčováním, případně zvrásněním listů a scvrkáváním nejmladších pahlíz-starší jsou vždy více méně scvrklé. Takové změny nastávají až se značným zpožděním, ale jsou pak již do značné míry nevratné. Proto i známá zásada: zalévat orchideje v zimním klidu jen tolik, aby se pahlízy nescvrkly, nedovoluje určit správnou míru zálivky předem a včas. Sesychání listů a pahlíz, stagnace nebo odumírání nových výhonů nenaznačuje kromě toho nedostatečnou zálivku ani jednoznačně. Naprosto stejné následky může mít totiž i nadbytečná zálivka, která vede k odumření kořenů a tak k nedostatečnému příjmu vody nebo nadbytek solí v substrátu.
Průběžnou kontrolu stavu zálivky může poskytovat jen stav a vzhled substrátu, i když přístupný je jen jeho sušší povrch a nikoliv vlhčí vnitřek. Také kořeny epifytických orchidejí, těsně přiléhající k substrátu, ukazují pohotově vlhkost substrátu. Povrchová vrstva jejich buněk- velamen- je v suchém stavu neprůsvitná a dodává kořenům bílou barvu. Vodou nasycený velamen zprůhlední a prosvítá jím zelená barva chlorofylu uvnitř kořenů. Vzhled substrátu, teplota, váha a vůně zdravého substrátu (kůra) po zalití naopak zápach trvale mokré směsi, to všechno dá dost informací zkušenému pěstiteli, ale těžko se popisuje jeho objektivní metoda.
Nakonec jedno anglické zahradnické pravidlo:Když se zdá, že cymbidium potřebuje vodu, zalij je, když se zdá, že cattleya potřebuje vodu, počkej se zálivkou nejméně den, když se zdá, že paphiopedilum potřebuje vodu, měl jsi je zalít již včera.
Přesazování- kdy nejlépe přesadit ?
O důsledcích přesazování je možno v literatuře najít protichůdná tvrzení. Mluví se o něm jako o hlubokém zásahu, který zabraňuje rostlinám v následujícím jednom či dvou letech kvést, ale také naopak jako o faktoru, který se brzy velmi příznivě projeví na dalším růstu a bohatším květu rostlin. Přirozeně-rostlina přesazená pozdě z příliš změněného substrátu nebo rostlina při přesazování výrazněji redukovaná dělením, se samozřejmě pomaleji vrací do normálního cyklu růstu a kvetení. Naopak ale rostlina přesazená bez větších zásahů do nového substrátu a většího prostoru pokračuje v růstu bez přerušení a rychleji. Rozpor je tedy jen zdánlivý, obojí tvrzení je správné. Jak hluboký zásah do dalšího vývoje rostliny způsobí přesazení, závisí na okolnostech. Pokud je důvodem pouze nedostatečný prostor v květináči, je možno rostlinu vyjmout, odstranit pouze povrchovou vrstvu substrátu a to, co vypadne samovolně z prostoru mezi kořeny a v novém květináči substrát doplnit. Rostliny s větším množstvím mrtvých kořenů je vhodnější očistit od substrátu důkladněji, mrtvé kořeny odřezat (desinfikovaným nožem) případně i umýt fungicidem. Pro rostliny, které předchozími chybami a nedopatřeními ztratily všechny kořeny, není přesazování do normálního substrátu nejlepším řešením. Vhodnější je přechodné zasazení do samotného živého rašeliníku nebo umístění v plastikovém sáčku nad rašeliníkem. Teprve jestli se tak vytvoří nové kořeny, je na místě normální přesazení.
Sympodiální typy, které přirůstají výrazně jedním směrem, se umístí poslední živou pahlízou na stěnu květináče, novým výhonem na povrch substrátu. Sympodiální typy bez pahlíz, které přirůstají všemi směry např.paphiopedila přijdou do středu květináče, spodkem listové růžice na povrch substrátu.
Do středu květináče se také sázejí monopodiální tipy. Rody se zkráceným stonkem např. Phalaenopsis nejspodnějším listem nad substrát, odumřelá spodní část stonku se může odříznout. Vandy a podobné rody mají kořeny po větší části své dlouhé osy, je třeba je sázet tak hluboko, aby rostlina byla stabilní, část kořenů zůstává zpravidla mimo květináč.
Reverzní osmoza
Nejvhodnější metodou úpravy vody je nepochybně reversní (obrácená) osmoza. Jejím základem je poloprospustná membrána s tak velkými pory, že jimi procházejí jen molekuly a nikoli poněkud větší ionty solí. Z prostoru, ve kterém je voda s obsahem solí přechází membránou do druhé části pouze voda, ale při samovolném průběhu se vlivem osmotického tlaku ustaví po jisté době rovnováha a proces se zastaví. Tlakem na prostor s vodou obsahující sole se však rovnováha může stále porušovat a proces řízený osmotickým tlakem obracet (odtud také název) Na jedné straně membrány se pak koncentrace solí stále zvyšuje a tato voda plynule odpouští do odpadu. Na druhé straně se získává čistá voda, jejíž vlastnosti jsou blízké vodě destilované nebo neionizované.
Metoda reverzní osmozy byla původně vypracována pro odsolování mořské vody. Její vysoký obsah solí vyžaduje i vysoké tlaky, a proto i náročné strojní zařízení. Pro vodovodní vodu však již tlak z potrubí. Jsou proto možné přístroje, které se napojí přímo na vodovod a bez jakéhokoliv dalšího přívodu energie poskytují pak podle velikosti zařízení půl až několik desítek litrů čisté vody za hodinu. Jediná údržba je vyměnit zanesené membrány po jednom až dvou letech nepřetržitého provozu.
Světlo
Prvním faktorem ke kterému musí kultura přihlížet je intenzita osvětlení její jednotka je u nás v soustavě SI lux/1x/. Měřícím přístrojem je luxmetr. Obecně jsou požadavky orchidejí na intenzitu světla charakterizovány údaji 5000-10000 1x/Stolze/ nebo 6 400-32 000 1x /Richter podle Schosera/. Pro rostliny na světlo nejnáročnější druhy a hybridy rodu- Dendrobium, Oncidium, Cattleye, Laelia, Brassayvola, Vanda, Renanthera a Ascocentrum se údaje shodují na hodnotách 10 000 -20 000 1x. pro středně náročné rostliny „polostínu“ např. Cymbidium a Calanthe 10 000 1x a pro nejméně náročné „stínomilné“ Paphiopedilum, Phalaenopsis, Odontoglossum, Miltonie 5 000-10 000 1x. Potřeba rostlin se poněkud mění i během vývoje. Např. pro cattleye po výsevu hodnoty 2 000 1x, po prvním pikýrování 4 000 1x, pro rostliny v 4 cm květináčích 6 000- 15 000 1x a pro květuschopné 15 000- 25 000 1x.
Vhodnost světelných podmínek naznačuje v kultuře i vzhled rostlin. Při nedostatečných intenzitách se jejich osy protahují, pahlízy jsou tenké, listy dlouhé, úzké, měkké a tmavě zelené. O dostatečných intenzitách svědčí naopak nízké a tlusté pohlízy, krátké široké a světle zelené listy, u některých druhů s purpurovým nádechem nebo bělošedým nádechem. Teprve mimořádný nadbytek světla může vést k rozkladu chlorofylu a žlutozelené až žluté barvě listu. Intenzita slunečního světla záleží kromě propustnosti atmosféry na úhlu dopadu paprsků. Ten se pohybuje v tropických a subtropických oblastech mezi obratníky od 90° do 43°. Označíme-li intenzitu osvětlení při kolmém dopadu za 100% , pak se její hodnoty v oblastech mezi obratníky pohybují od 100 do 80%. V našich zeměpisných šířkách se mění úhel dopadu paprsků od 63,5°do 16,5° a intenzita osvětlení se mění od 90% v létě a do 27% v zimě. Jen v několika měsících kolem letního slunovratu se tedy intenzita osvětlení pohybuje přibližně v hodnotách intenzit osvětlení přírodních nalezišť orchidejí. V zimě klesá hluboko pod ně. Častá a hustá zimní oblačnost u nás tento rozdíl ještě dále zvyšuje. V zimě se proto naše podmínky nejvýrazněji liší od tropických a subtropických oblastí. Tam jsou rozdíly mezi letními a zimními intenzitami menší a na některých místech je částečné opadání listů na stromech dokonce obrací. Tak se udávají pro přírodní lokality cattleyí letní hodnoty 5 000- 12 000 1x, ale zimní 10 000- 12 000 1x. Ještě výraznější rozdíly jsou u přízemních paphiopedil:2 000-4 000 v létě proti 7 000- 9 000 v zimě.
V našich podmínkách je nutno během celého roku počítat ještě se snížením intenzity světla ve všech kultivačních prostorách. U volně stojících skleníků nestíněných stromy je to jen absorpce paprsků při průchodu sklem. Daleko výrazněji je snížená intenzita jednostranného bočního osvětlení za okny bytů, okenních vitrín a zimních zahrad.
Délka je to z délkou dne a noci ?
Rozdílná od lokalit tropických a subtropických orchidejí je u nás také roční změna délky dne a noci. Na rovníku je délka dne a noci po celý rok 12hodin, od rovníku na sever i na jih se roční změny délky dne postupně zvětšují. Na 30. rovnoběžce-to je přibližně hranice výskytu subtropických orchidejí-je nejdelší den 14hodin, nejkratší 10 hodin, u nás na 50. rovnoběžce je to již 16,18 proti 7,58hodin. Krátké zimní dny proto ještě zesilují vliv nízké zimní intenzity světla. Také krátký den je možno do jisté míry prodloužit umělým osvětlením, u dospělých rostlin však jen v jistých mezích. Asi před šedesáti lety bylo totiž zjištěno, že délka dne a její změny ovlivňují u některých rostlin iniciaci květních primordií, a tak i tvorbu květů. Jev byl podrobně prostudován u mnoha kulturních rostlin a nazván fotoperiodismus. Délka dne, která je pro kvetení některých rostlin rozhodující, se pak označuje jako kritická fotoperiodita. Podle ní se stalo zvykem označovat rostliny jako krátkodenní a dlouhodenní, přibližnou hranici mezi oběma je fotoperiodita 12hodin.
Jako rostliny krátkodenní /proto kvetoucí v zimě nebo na jaře/ jsou označovány některé přírodní druhy Phalaenopsis, Paphiopedilum,Cattleye, Dendrobium a Dendrobium phalaenopsis. Byly ovšem vysloveny i názory, že krátký den u orchidejí přispívá jen k dodržení doby klidu, a tak nepřímo k tvorbě květů. Ať už jsou orchideje skutečně krátkodenní nebo nikoli, nebylo by vhodné bez experimentálního ověření narušovat mechanismus indukce kvetení krátkým dnem, protože právě to by mohlo být jednou z mnoha příčin, proč některé rostliny nekvetou. Náš krátký zimní den by proto nemělo přisvětlování u květuschopných rostlin prodlužovat na víc než 10 hodin- délku dne v subtropických oblastech. Semenáčkům je přirozeně možno svítit 12-16 hodin denně. Ačkoliv výrazy krátkodenní a dlouhodenní rostliny zůstávají, bylo později zjištěno, že rozhodující je délka noci a že přerušení dlouhé noci i slabým světlem může změnit „krátký“ den v „dlouhý“
Zvyknou si orchideje ?
Rozhodně není správné rozdílné požadavky rostlin opomíjet a spoléhat na jejich často vychvalovanou přizpůsobivost. Částečně je ji snad možno očekávat u některých hybridů, ale rozhodně ne u čistých druhů. Jejich genotyp je výsledkem dlouhého přizpůsobování podmínkám a nelze očekávat, že se v jedné generaci zásadně změní! Jen v podmínkách nepříliš vzdálených od optimálních je možno dosáhnout i optimální výsledek, aby rostliny rostly a kvetly. Nároky některých rostlin odpovídají běžným kultivačním postupům jejich kultura je snadná a pěstitelé je pak chválí jako „vděčné“ a „ochotně“ kvetoucí. Rostliny, jejichž nároky jsou obtížněji splnitelné, není však nutné hned podezřívat z „neochotného“ kvetení a čekat, že ochotu časem projeví. Je nutno buď hledat systematicky vhodné podmínky, nebo se jejich pěstování vzdát. Rostliny mohou existovat dlouho i v nevhodném teplotním režimu, ale to sotva pěstitele potěší.
Jak je to s vzdušnou vlhkostí
Nepříliš rozvinutý kořenový systém orchidejí nemá možnost čerpat vodu z trvale vlhké půdy jako rostliny s dlouhými rozvětvenými kořeny a jejich nároky na vzdušnou vlhkost jsou proto obecně vyšší. Zejména příliš nízká vlhkost /pod 40% relativní vlhkosti/, jaká je ve většině moderních bytů v hustě zastavěných oblastech s nedostatkem zeleně, snižuje při trvalém působení obsah vody z tkání a zpomaluje tak růst, vývin, vitalitu a květuschopnost rostlin. Často uváděný názor, že orchideje mohou přijímat vodní páru přímo ze vzduchu prostřednictvím povrchové tkáně svých kořenů /velamen/, odporuje fyzikálním zákonům.
Ovšem ani trvalá vysoká vlhkost vzduchu/nad 90% relativní vlhkosti/ v příliš uzavřených sklenících a vitrínách není vhodná. Omezuje odpařování vody z rostlin a ztěžuje tak poněkud příjem vody a živin kořeny. Zejména však zabraňuje substrátu a hlavně kořenům pravidelně a rychle vysychat, a tím podporuje mikrobiální choroby, které poškozují nebo ničí rostliny rychleji než příliš suchý vzduch.
Nároky na vzdušnou vlhkost jsou vyšší u rostlin z nízkých pater deštného lesa, nižší u rostlin ze savan. Důležité je také stejně jako v přírodě, střídání nižší vlhkosti během dne a vyšší v noci. Podle dostupných dat je např. v sušších oblastech(Bogor na Jávě) mimo období deštů relativní vlhkost během dne pouze 30% v noci však 90%. V deštném lese (Tjibodas-Jáva) se pohybuje relativní vlhkost přímo nad zemí trvale kolem 90% , v korunách stromů však během dne kolísá mezi 60% a 90%.
Obava z nadměrné noční vlhkosti vzduchu opomíjí jiný zákonitý vliv, který působí naopak příznivě. Vlhký předmět se odpařováním ochlazuje a odpařování je tím rychlejší a ochlazení tím větší, čím je nižší vlhkost vzduchu. Na tom je založeno psychrometrické měření relativní vlhkosti. Z psychrometrických tabulek je možno vyčíst, že při noční teplotě kupř.15°C se vlhký předmět /tedy substrát a v něm kořeny/ ochladí při 90% relativní vlhkosti o 1°C, při 48% vlhkosti však již o 7°C. Vysoká vzdušná vlhkost tedy sama o sobě nemůže rostliny „nachladit“ naopak je před ochlazením chrání.
